Vyzkoušejte amortizér

Při surfování na internetu jsem v Muškařských listech našel stať Míry Málka o amortizéru. Jedná se o pružný ujímaný splétaný návazec o délce cca 50 cm, zakončený mikrokroužkem, silnějším koncem pak vlepený do muškařské šňůry. Dosáhneme jím plynulejší a citlivější položení suché mušky na vodu, respektive přesného dopadu mušek na cíl.

Při použití klasické stahovací punčochové rychlospojky a jejím spojením se silonem totiž dochází k lomu silonu a přesnost položení mušek musíme korigovat podtržením prutu. S amortizérem tato situace mizí, navíc můžeme díky jeho průtažnosti - pružnosti (až 12 mm na oněch 50 cm!) používat daleko tenčí silony, neb splétaný amortizér perfektně tlumí bleskové výpady ryby. Začalo mě to zajímat…

Ortodoxní suchánek mého ražení totiž nesmí zaspat vývoj, přičemž jsem podvědomě tušil, že spojení šňůry pomocí punčoškové rychlospojky není ideální. Jednak špatně prolézá očky prutu, druhak nedovoluje zcela přesné položení (umístění) mušky na vodu do potravního sektoru ryby. Jistě, člověk se časem naučí přesně házet třeba i cihlou, ale proč i po čtyřiceti letech muškaření nesrovnat krok s dobou? Začal jsem se po amortizéru shánět. Bukův dopis s žádaným artiklem dorazil přesně dle sloganu – dnes podáte, zítra dodáme.

Měl jsem před montáží amortizéru nějaké poznatky od Lejboje. Ukázaly se jako velmi cenné, a to už v první technologické fázi – natažení šňůry na jehlu (obr. č. 1). Ta moje byla trojková s jádrem z tisíce mikroskopických vlákem bránících průniku a byl docela porod nabodnout ji alespoň šest osm milimetrů na jehlu. A pokud se mi to nakonec podařilo, a já jehlu po chvíli vytáhnul, ihned se díky paměťovému efektu zavřela. A zde přichází první cenná rada – nechte jehlu v jádru šňůry jeden dva dny. Ztratí paměť. Nemáte-li tolik času, jehlu ve vhodné vzdálenosti od spoje opatrně nahřejte zapalovačem, teplo se po ní přenese do šňůry a ta zůstane roztažená i po vytažení jehly. Ale vážně, velmi opatrně nahřívejte!

Dodaný Mírův amortizér byl osazen na jednom konci mikrokroužkem, druhý silnější měl být vlepen do středu lajny. Ovšem měl z výroby logicky roztřepený konec, což nedávalo šanci vsunout jej dovnitř (obr. č. 2). A zde přichází druhá cenná rada – vlepovaný konec v délce cca 10 mm je třeba velmi lehce potřít vteřinovým lepidlem, nechat dokonale zaschnout a pak šikmým řezem otřepky odstranit. Vznikne tak zpevněná „jehla“, která vnikne do lajny jak do maminy.

Po dvou dnech jsem vyjmul jehlu z jádra šňůry, lehounce potřel upravený (seříznutý) konec amortizéru sekundovým lepidlem a šup s tím do nitra lajny. Pak ještě jedna malá kapička přímo na spoj a nechat vertikálně zatéci dovnitř. Tlakem prstů (ba i jejich teplem) jsem spoj promnul a bylo hotovo. Na závěr ještě jistící mikrokapička vteřiňáku rovnou na přechod obou matriálů (obr. č. 3).

Po cca 20 minutách jsem se odhodlal k pevnostní zkoušce. Dopadla na výbornou, amortizér by z jádra nevytrhla ani zdivočelá šedesátka duhoň! Už jen doplnit koncové ujímání silonů (0,23 - 0,20 - 0,18 - 0,16, zakončeno titanovým očkem). Z očka pak už konečný silon (0,08 až 0,14)  k mouše. Hrrrr na ně!

Postup viazania Amortizéru

Na závěr si dovolím malou soukromou sentenci. Registruji na všelijakých webech jakési pošklebování a ironizování závodní muškařiny – zejména jejích technik a materiálů. Chci upozornit, že i tato vychytávka s amortizérem vznikla právě díky jí, neb měla za cíl ulehčit a zlepšit konkrétní výkon závodního lovu. Už delší dobu se snažím vývoj vrcholných závodních muškařů sledovat, přesně podle známého hesla – následuj konkurenci. Nic totiž na tom, že se s lajnou potloukám po březích 

Usilovný sběr!

Jirka

Čítať 14952 krát Naposledy zmenené nedeľa, 10 november 2013 07:59