Nebojte se woblerů 4

Ten čas utíká nějak rychleji, než se na první pohled zdá. Vybavuji si přesně čas, kdy padlo rozhodnutí ve spolupráci s rybářským portálem srzkysuca.sk vytvořit seriál o woblerech. Začalo to před několika měsíci a jako první byl zmíněn jeden z nejklasičtějších typů – doutníkový tvar. Ve druhé části jsme si společně popovídali o shad typu a konečně třetí část obsahovala úvahu nad nástrahami z několika vzájemně spojených kusů, tedy woblery dělené alias jointedy. Nyní se na stránkách říjnového vydání do balzového světa vydáme naposledy a rozebereme nástrahy povrchové a podpovrchové. Pojďme na to.

Nedávno jsem lovil na své oblíbené řece. Bylo poměrně teplé, slunečné letní odpoledne. Nepatrně do schématu nezapadal jen ostrý vítr čeřící hladinu. Voda se pod jeho nárazy vzdouvala a s trochou představivosti by si jeden připadal jako divák mořského příboje. Jenže co to bylo platné, když nebraly ryby. A nebylo to tím, že by z jejich strany chyběla aktivita. Co chvíli nějaký dravec zalovil u hladiny. Jen jsem zatím nedokázal objevit nástrahu, která by fungovala. Mám již léta stejný postup. Pokud jdu k vodě s tím, že si jen chci zavláčet a nemám v plánu lovit jen a pouze konkrétní rybí druh, ale naopak všechno, čemu nebude jedno moje snažení na břehu. Onen postup se týká postupného prochytávání vodního sloupce. Začínám vždy gumovými nástrahami. Jigová hlavička dostatečné gramáže umožní oťukat dno. Pokud ryby neobjevím tam, nasadím hlubokopotápivé woblery. S těmi se dá dobře prozkoumat zhruba metr ode dna. Pokud ani tam neloví aktivní dravci, nasazuji woblery intermediální, se kterými rád vláčím zhruba uprostřed vodního sloupce. Nyní už je jen krok k woblerům mělcepotápivým a od nich už nevede cesta nikam jinam, než k nástrahám, které jsou dnešním tématem. Už není jiná možnost, krom té, že dnes dravé ryby prostě loví u hladiny a my se tomu musíme přizpůsobit.

 

Tradiční zmínka o historii bude dnes velmi krátká. Povrchové nástrahy jsou určitě nejmladší a nejméně rozšířenou variantou rybích lákadel. Dnes už se nedá určit, která firma přišla jako první s nápadem odebrat wobleru lopatku tak, aby se motal po hladině nebo dokonce lopatku prohnout a zapustit do vykotlané jamky v hlavové části wobleru, aby nástraha vydávala při tažení žbluňkavé zvuky a tak vábila predátory jako poraněná kořist. Nemluvě o tom, že v průběhu článku se zmíním i o nástrahách, které dostaly do vínku vrtulku přidělanou na zadní část wobleru. Ale postupně. Zkusím představit jednotlivé typy nástrah postupně. Je třeba začít nejklasičtějším zástupcem, nese název pop, či chcete-li popper.

 

Wobler pop - popper

Tvarově se jeho tělíčko nejvíce blíží typu shad. Jen zmizela lopatka, no, vlastně nezmizela. Jak jsem se před chvílí zmínil, jen vytvořila tvrdý plastový obklad dutého čumáku wobleru. Takto konstruovaná nástraha po dopadu na hladinu přitopí zadní část. Díky tomu při uvedení do pohybu svoji pozici přesně otočí. Dutý předek se zanoří a rozčeří hladinu. Zvuk, který se ozve skutečně foneticky připomíná slovo pop, odtud tedy pochází lehce zvláštní název.

Popper

Shrnuto a podrženo jsem právě popsal celý princip chodu popu. Tak jednoduše to ale neodbudeme. Existuje totiž mnoho způsobů, jak základní způsob vedení oživit. Tím se lovec dokáže přiblížit víc požadavkům jednotlivých ryb. Konkrétně na boleny a tlouště je dobré, pokud s popem pracujeme rychlými pocuky a úplně vynecháváme pauzy, kdy by nástraha jen nečinně ležela na hladině. Výsledkem je permanentní vír čeřící hladinu. A protože obě zmíněné ryby patří k těm bystrozrakým, je k jejich ulovení potřeba spíše moment překvapení, než cokoli jiného. Naopak pomalé a přerušované vedení bude fungovat na okouny a štiky. To jsou zase dravé ryby, které útočí ze zálohy a s určitým rozmyslem. Čekají na chvíli, kdy pomyslná kořist udělá něco nečekaného. To je spouštěcí mechanismus útoku, protože v daný moment si dravec myslí, že ho kořist zpozorovala. Nástraha nehybně ležící na hladině, která ještě před chvílí brázdila vodu nepochybně takovým spouštěčem reflexů bude, speciálně u štiky. Rovněž je velmi podstatné, jestli budeme lovit proti proudu, nebo s proudem dolů. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že při lovu proti proudu jsem obdržel znatelné méně záběrů, než při tom samém vedení, ale s proudem. Řešení je překvapivě jednoduché. Ryba je studenokrevný živočich a tak si každý výdej energie dobře rozmyslí. No a logicky onen výdej bude menší, když se může opřít ploutvemi do proudu a využít jeho sílu místo toho, aby naopak sílu proudu překonávala jako odporovou veličinu. Co se týče lovu na stojatých vodách, kde proudění z podstaty věci není, bude pro nás důležité najít takové místo, ze kterého na nás nebude při lovu vidět. Viděl jsem již mnoho situací, kdy lovec dokázal vyprovokovat na stojaté vodě rybu, ale od dobrání ji zradil sám, když jeho stín dopadal na hladinu. Detail rozhodující o úspěchu a neúspěchu. Moc značek do svého sortimentu povrchové nástrahy nezařazuje, tudíž uvedu jen 3 typy, které mám osobně odzkoušené a se kterými mám dobré zkušenosti.

Rapala Skitter Pop

 

Rapala Skitter Pop

Tradičně bude první Rapala Skitter Pop. Je to právě on, od kterého většina konkurence přejala tvar, avšak nikomu se nepodařilo napodobit chod. Skitter pop po hladině tak nějak zvláštně klouže, což lovci velmi usnadní samotnou práci prutem.

 

Salmo pop

Salmo pop

se mu vzhledově moc nelíbí, ale ryb na něj dokážu nachytat podobné množství.

 

Berkley Frenzy Pop

Berkley frenzy popper

Poslední zmínku bych věnoval nástraze Berkley Frenzy Pop. O třídu horší je oproti dvěma výše jmenovaným hlavně v tom, že ačkoliv je poměrně mohutný, je relativně lehký a špatně se nahazuje. Další nevýhodou je to, že Berkley svůj pop vybavili rychle reznoucími trojháčky a pokud po lovu uložíme wobler do krabičky, můžeme se být jistí, že nejdéle do týdne bude jejich povrch zrezlý.

 

Woblere prop

Wobler typu Prop

Druhou povrchovou nástrahou bude prop. Nenechte se zmást názvem téměř stejným jako u předchozího výrobku. Vlastnostmi i tvarem jde o výrazně odlišnou věc. Shad stavba tělíčka se dost změnila a u propu připomíná spíše baculatější doutník. Rovněž předek wobleru je úplně jiný. Nenajdeme zde ani lopatku ani prohlubeň. Vlastně to jde popsat velmi jednoduše. Představte si doutníkový wobler, kterému výrobce zapomněl odvrtat otvor pro nořítko a vložit do něj onen kousek plastu. Taková představa bude velmi blízká tomu, jak vypadá většina propů. Hlavní doménou této nástrahy je ovšem vrtulka umístěná na konci. S korpusem je spojená přes hřídelku a při jakémkoliv pohybu nástrahy začne rotovat a tvořit tak u hladiny neuvěřitelný hluk a vibrace. Jeden kamarád s oblibou chod propu nazývá splašenou jízdou kolesového parníku a vůbec není daleko od pravdy. Já sám tento druh výrobku příliš nemusím a přiznávám, že ho ani neumám dobře ovládat. Pár úlovků bylo, ale šlo spíše o náhody. Proto bude i jediná zmínka o konkrétním typu. Znám jen Rapala Skitter Prop.

Rapala Skitetter Prop

 

Rapala skitter prop

Domnívám se rovněž, že jde o téměř výlučně říční nástrahu určenou k lovu ve vývařištích. Nedovedu si představit, že na klidné vodě bude slavit výraznější úspěch. Ale třeba se pletu a někdo z vás, čtenářů, má úplně jiné zkušenosti. V tom je přívlač krásná, zdánlivě existují určité postupy, které ale ve skutečnosti vůbec neplatí a každý si může kopat vlastní cestičku a nikdo dopředu neví, jestli nebude náhodou úspěšná.

 

Dost bylo čeření hladiny pomocí popů a propů. Vydáme se na procházku se psem. Pokud jste se po přečtení předchozí věty zarazili a začali přemýšlet nad tím, jestli se autor náhodou nezbláznil tak věřte, že tomu tak není. Popíšeme si walk the dog nástrahy.

 

Walk the dog nástrahy

Nejprve bude potřeba objasnit nic neříkající název. Sám jsem taktéž tápal, když mi byl tento koncept představen poprvé. Ve skutečnosti jsou walk the dog povrchové nástrahy, které nedisponují ani lopatkou, ani vrtulkou. Pro jejich pohyb je nutná jiná konstrukční vychytávka.

Walk the dog nástrahy

Vyrábí se zásadně duté ze dvou kusů tvrzeného plastu. Uvnitř dutého tělíčka je ještě dutá trubice a v ní olověná kulička, jedna nebo víc. Ano, jde o unikátní systém vyvážení, díky kterému nejen, že nástraha chodí tak jak chodí, ale ještě dobře, daleko a hlavně přesně lítá. Walk the dog totiž spočívá v pohybu nástrahy cik cak po hladině, opravdu to připomíná psa na procházce.

Takového pohybu docílíme krátkými trhavými pohyby prutu. Energie se přesune na wobler, ten se dá do pohybu a tím se zároveň převalí kulička v jeho nitru na druhou stranu. Tím onen pohyb do stran ještě dostane na dynamičnosti a neokoukatelnosti. Tento způsob lovu pochází ze severní Ameriky, kde místní lovci potřebovali vyzrát na agresivní a přesto zdrženlivé muskalungy v mělkých částech jezer. Trhavý pohyb napodobující poraněnou rybku v posledním tažení, je sice záměr většiny nástrah, ale žádná to ještě nedokázala tak důvěryhodně. Osvědčilo se mi tyto nástrahy vodit šikmo s proudem, kdy ji atakovali zvídaví boleni. Okouni a štiky zase útočili v ranních hodinách v pobřežních pásech. Zkušenost mám se třemi typy.

 

Rapala Skitter Walk

 

 Rapala skitter walk

 

Ten můžeme najít v zajímavých barevných variacích, které umožňují pokrytí všech možných situací u vody. Paradoxně se mi třeba osvědčilo používat barvy tmavé až nevýrazné při zataženém a sychravém počasí. Vysvětluji si to tak, že ačkoli do vody nedopadá přímé světlo od slunce, přesto nějaké proniká a temné barvy nejlépe proti nebi kontrastují. Dalším typem je téměř nesehnatelná Owner Cultiva.

Owner Cultiva

Owner Cultiva

Její nevýhodou je nesnadná dostupnost a vysoká cena. Posledním druhem je Owner Cultiva Tango Dancer.

 

Owner Cultiva Tango Dancer

 

Owner Cultiva Tango Dancer

Jde jen o lehce přepracovaný koncept původní Cultiva, který její příznivce rozdělil na dva nesmiřitelné tábory. Tango Dancer totiž vyžaduje trošku jiné, klidnější vedení, které jsem se učil hodně dlouho. Bude jen na vás, zda budete mít trpělivost. Tento wobler je totiž konstruovaný na pomalejší vedení a prudké pocukávání mu nedělá dobře. Úspěchy jsem s ní měl hlavně na malých stojatých vodách, kde číhali dravci za překážkami. Tango Dancer lze totiž pomocí prutu s troškou nadsázky označit za půlkruhového plavce a to ho dělá unikátním. Pokud budete prutem dávat důraz jen na jednu stranu, wobler celkem ochotně nepojede přímo k vám, ale začne vodou opisovat půlkruh. Takto se dá velice dobře obhodit nějaká překážka ve vodě a zpoza ní vylákat opatrného dravce. A já radím, mějte s touto nástrahou trpělivist. Určitě se vám to vyplatí.

Štika na popper

Uteklo to jako voda a je tu konec dnešního dílu a zároveň celého seriálu. Krabička už se vám naplnila různými druhy woblerů, naučili jste se něco o tom kdy a jak je použít. Rovněž už víte, jaký prut nebo vlasec se hodí na které situace. Doufám, že těch pár řádků vám pomohlo i odstranit pomyslný strach z balzových dřívek a někdy se spolu potkáme u vody, těším se. Na vás už je na ten lov vyrazit a zkoušet. To je totiž ta nejlepší škola při které se naučíte nejvíc. Budu držet palce a těšit se na fotky dravců ulovených na woblery, které jsme tu společně probrali. Nebojte se pochlubit třeba právě na stránkách rybářského portálu srzkysuca.sk třeba prostřednictvím krátkého článku, ve kterém popíšete svoje zážitky.

Dost bylo čeření hladiny pomocí popů a propů. Vydáme se na procházku se psem. Pokud jste se po přečtení předchozí věty zarazili a začali přemýšlet nad tím, jestli se autor náhodou nezbláznil tak věřte, že tomu tak není. Popíšeme si walk the dog nástrahy. Nejprve bude potřeba objasnit nic neříkající název. Sám jsem taktéž tápal, když mi byl tento koncept představen poprvé. Ve skutečnosti jsou walk the dog povrchové nástrahy, které nedisponují ani lopatkou, ani vrtulkou. Pro jejich pohyb je nutná jiná konstrukční vychytávka. Vyrábí se zásadně duté ze dvou kusů tvrzeného plastu. Uvnitř dutého tělíčka je ještě dutá trubice a v ní olověná kulička, jedna nebo víc. Ano, jde o unikátní systém vyvážení, díky kterému nejen, že nástraha chodí tak jak chodí, ale ještě dobře, daleko a hlavně přesně lítá. Walk the dog totiž spočívá v pohybu nástrahy cik cak po hladině, opravdu to připomíná psa na procházce. Takového pohybu docílíme krátkými trhavými pohyby prutu. Energie se přesune na wobler, ten se dá do pohybu a tím se zároveň převalí kulička v jeho nitru na druhou stranu. Tím onen pohyb do stran ještě dostane na dynamičnosti a neokoukatelnosti. Tento způsob lovu pochází ze severní Ameriky, kde místní lovci potřebovali vyzrát na agresivní a přesto zdrženlivé muskalungy v mělkých částech jezer. Trhavý pohyb napodobující poraněnou rybku v posledním tažení, je sice záměr většiny nástrah, ale žádná to ještě nedokázala tak důvěryhodně. Osvědčilo se mi tyto nástrahy vodit šikmo s proudem, kdy ji atakovali zvídaví boleni. Okouni a štiky zase útočili v ranních hodinách v pobřežních pásech. Zkušenost mám se třemi typy.

Čítať 8744 krát Naposledy zmenené utorok, 11 september 2012 12:53

Media